12. NĚKTERÉ DALŠÍ VARIANTY VODÁCKÉHO SPORTU

   Vodní toky, peřeje, vodopády, horské potoky, jezera, mořská pobřeží a dokonce i mořská hladina v blízkostí arktických ledovců lákají atraktivitou i vysokým stupněm svého rekreačního potenciálu mnoho vyznavačů kanoistiky. Specifickým podmínkám pak odpovídají i různé varianty a aplikace vodáckého sportu. Setkáváme se s turistikou na vodních plochách jezer a mořského pobřeží, s jízdou na příbojových vlnách, s využíváním vodních válců na horských řekách nebo v umělých kanoistických kanálech k akrobatickým prvkům, či se sjížděním kataraktů, se skoky z vodopádů. V bazénech se hraje s míčem na kajacích na dvě branky "kanupolo". Různým aktivitám pak odpovídá i použitá výzbroj a výstroj.

Vodní turistika na vodních plochách
   Vodní turistika na vnitrozemských jezerech či v příbřežním mořském pásmu tvoří specifickou součást vodní turistiky, která se odlišuje jak charakteristikou využívaných lokalit, tak především výběrem lodí a ostatního materiálu pro tuto činnost (obr. 87). Lodě jsou konstruovány s pevnou palubou, nakládacími otvory a často bývají opat

řevy doplňujícím vybavením - kormidlo, pomocný stěžeň s ráhnem a plachtou (takeláž), vyrovnávacím plovákem (katamarán) a dalším. Vícedenní putování vyžaduje i použiti systému speciálních kónických nepromokavých pytlů a dalších zavazadel. Lodě jsou opatřeny držáky pro navigační pomůcky (kompas, mapa atd.). Materiály jsou dnes většinou polyetylény. Ty vydrží i občasný otěr o ostré pobřeží. Nafukovací plavidla mají horší hydrodynamické vlastnosti a skládací lodě typu Klepper jsou poměrně křehké. Otvory lodí jsou zakryty krycí dekou. Lodě pak umožňují provedení eskymáckého obratu i s naloženou bagáží.

Surfování v příbojových vlnách
Velké příbojové vlny na mořském pobřeží bývají využívány pro surfování i k akrobatickým prvkům. Pohyb v mořském příboji je poměrně obtížný a vyžaduje značné zkušenosti. Metodika nácviku a popis techniky jsou důkladně zpracovány v zahraniční literatuře přímořských států. Studium této literatury pomůže předejít případným nehodám v silné příbojové turbulenci. Zvládnutí síly mořských vln dovolují jak surfování (obr. 88) po náběžných hranách rolujících mas vod, tak i využití vznikajících vodních válců pro různé akrobatické prvky (obr. 89).Důležitým předpokladem pro pohyb v příboji je spolehlivá dovednost eskymáckých obratů.

Rodeo a akrobacieve válcích
Velmi populární je hraní ve vlnách a válcích vodních toků. Speciálně konstruované lodě umožňují využít padající a rotující hmotu vody pro zamáčknutí ploché paluby a provádění různých obratů a lopingů (obr. 90). Využíváním vodních válců a dalších útvarů, které dříve vodák projížděl pokud možno rychle a rovně, lze uskutečnit díky nové technologii výroby lodí, ale i dalšího vybavení - vesty, přilby, krycí deky, pádla. Samozřejmostí je eskymácký obrat a odpovídající záchrana.

Skoky
   Projíždění peřejí, kaskád a kataraktů vrcholí skoky z menších či větších vodopádů. Nutná je precizní prohlídka a posouzení místa skoku, zvláště možnosti odjetí z vodních útvarů pod vodopádem, dále spolehlivá záchrana a opět dokonalá dovednost eskymáckých obratů (obr. 91 ). Pro hladký výjezd je nutný záklon jezdce, mírně zvednutá příď a dostatečný výtlak lodi. Skoky je možné trénovat i v plaveckých bazénech s dopomocí.

 zpět na obsah

UNIVERSITA KARLOVA, Praha 1998
Bronislav KRAČMAR, Milan BÍLÝ, Petr NOVOTNÝ

11. VODNÍ TURISTIKA

Vodní turistiku chápeme v nejširších souvislostech jako formu turistiky spjatou se specifickým, zde vodním prostředím, které z ní vytváří jednu z nejatraktivnějších pohybově rekreačních aktivit, dobře dostupnou pro většinu celé populace. Díky intenzivnímu působení přírodního prostředí (voda, sluneční záření, klimatické změny) dochází k výraznému rekreačnímu efektu.

• Vodní turistika je tvořena třemi základními složkami:

• specifickou pohybovou činností,
• kulturně poznávací činností,
• odborně technickými dovednostmi a znalostmi.

Pohybová činnost
   Jedná se o pohybovou aktivitu, jejímž obsahem jsou návyky a dovednosti, získané při vodáckém výcviku. Pohybová činnost může být různé intenzity, závisející především na charakteru zdolávání konkrétního terénu. Jednotlivé prvky pohybové činnosti na vodě popisují kapitoly Technika pádlování a Technika jízdy.

Kulturně poznávací činnost
   Předmětem kulturně poznávací činnosti je cílené, komplexní poznávání oblasti, ve které se pohybujeme. Získáváme přehled zeměpisný, přírodovědný, kulturní a hospodářský, ke kterým přistupuje poznávání ekologie dané oblasti. Kulturně poznávací činnost je specifickou složkou, která vodní turistiku odděluje od všech ostatních aktivit, spojených s vodním prostředím.

Odborně technické dovednosti a znalosti
   Odborně technické dovednosti dovolují vodnímu turistovi řešit problémy s materiálem, opravovat loď, stavět stan, vařit v přírodě apod.
   Vodní turistika je tradičně rozdělována na formy krátkodobé a dlouhodobé.
Krátkodobou formou vodní turistiky rozumíme vodáckou akci nepřesahující rámec víkendu, resp. dvou dnů. Obsahem bývá sjíždění takových vybraných úseků vodních toků, které mají optimální vodní stav a svoji technickou náročností jsou přiměřené pro účastníky akce. Na území ČR jsou využívána období jarního tání sněhu, přívalových vod při průtržích, či vysokého vodního stavu v potocích a říčkách při podzimním vypouštění rybníků. Při víkendových akcích na jaře a na podzim bývají k přenocování využívány noclehárny a sokolovny.
   Příprava krátkodobé formy není tolik náročná. Je důležité mít připravenou náhradní variantu pro případ změny vodního stavu.
    Při krátkodobé formě bývají sjety úseky s vyšším stupněm obtížnosti. Je nutné zajistit zdárný průběh a bezpečnost akce. Na toky vyšší obtížnosti je nevhodné vyplouvat osamoceně. V nebezpečných situacích nastupuje díky vědomí osamělosti deprese a při zvrhnutí chybí loď, která by mohla poskytnout pomoc.

Dlouhodobé formy vodní turistiky

   Jedná se o vodácké akce převážně v době dovolených a prázdnin. Jsou náročnější než formy krátkodobé jak při plánování a přípravě, tak při vlastní realizaci akce. Vyspělost účastníků v kanoistice bývá menší, jedná se o rekreanty či účastníky dětských putovních táborů. Tábořiště a kempy u vodních toků jsou v prázdninových měsících přeplněny, vznikají potíže v dopravě, zásobování, někdy i při vlastní plavbě. Zajištění ubytování, dopravy, stravy apod. v době soustředěného rekreačního provozu vyžaduje dlouhodobější plánování, zahrnující organizační zajištění tábora či dovolené, vyžadující bezpodmínečně:

• výběr řeky (obtížnost, tábořiště, nákup, jakost vody, dopravní dostupnost, krajinná a kulturní atraktivita);
• rámcový program vybudovaný na základě zkušenosti, resp. studia kilometráží a Původců ( především u zahraničních řek), s programem náhradním pro případ horších klimatických podmínek či změny charakteristiky řeky, program je vhodné rozpracovat na jednotlivé dny,
• u putovního tábora výběr účastníků (plavci!) a vedoucích (odborná licence). Materiální zajištění, projevující se v odpovídajícím technickém stavu materiálu a v přiměřenosti výběru vodácké výzbroje a výstroje pro určenou skupinu a vybraný vodní tok ( lodě, pádla, opravy, vaření, stany, osobni věci, záchranné prostředky, ...).

   Doprava materiálu je omezující, musíme-li využít vlakové spojení. Lodě je nutno poslat s předstihem, polohy stanic odbavujících lodě (do 35 kg hmotnosti) limitují výběr startovního a cílového místa. Opačným případem je neustálá přítomnost autobusu či aut s vlekem. Lodě mohou jet "nalehko" bez bagáže, akce je mobilnější a je možno využít úseků několika řek. Zde odpadá putovní charakter zájezdu.

   Táboření. Při putovních akcích využíváme kempů a tábořišť v okolí řeky. Volné táboření je ve střední Evropě natolik omezeno vyhláškami, že je nepovažujeme za reálné (srovnej s volným tábořením ve skandinávských zemích). Je vhodné při plánování akce s početnější skupinou táboření předem objednat. Je nutné zajistit ostrahu či uložení mater

iálu před zcizením.

Při stravování se klade hlavní důraz na snídaně a večeře. Na dobu jízdy je nutné mít připraveno jedno nebo více menších svačin, sestávajících se z trvanlivých potravin. Pitný režim by měl odpovídat celodennímu fyzickému výkonu, pobytu na vzduchu a slunci. Hlavním jídlem bývá večeře - buď jako součást programu uvařená vlastními prostředky nebo jako stravování v restauračních zařízeních. U dětských vodáckých táborů se stravování organizuje společně, odpovídá tomu i vybavení na vaření a způ

sob zásobování (nutno zajistit předem zvláště v menších obcích).

Režim plavby. Při vodáckých táborech je nutno dbát specifik a věkových zvláštností účastníků. Časová kalkulace proto vychází z cestovní rychlosti (spád řeky, vodní stav, rychlost proudu, překážky, počasí, směr a síla větru, velikost a vyspělost skupiny, typy lodí). Tu tedy nelze přesně určit. Na tekoucí vodě se může pohybovat od 4 do 12 km/h. Maximální pobyt na řece i s přestávkami je limitován v rozmezí od 8.30 do 17.00 hodin. Je nutno kalkul

ovat s rezervou (úraz, opravy, poznávací činnost, ...).

zpět na obsah

UNIVERSITA KARLOVA, Praha 1998
Bronislav KRAČMAR, Milan BÍLÝ, Petr NOVOTNÝ