Někdo se směje, jiný polyká slzy. Nominační boje skončily. Jedni slaví splněný sen, druzí hledají sílu jít dál. Co všechno stojí za konečnou podobou reprezentačního týmu? A s jakými emocemi se musí vyrovnat ti, kteří zůstali těsně za jeho hranicí?

Byla první, kdo věděl, že se pro letošní rok stane součástí reprezentačního týmu. Po třech závodech Českého poháru Skupiny ČEZ se v Troji mohla naplno radovat. Martina Satková totiž ukázala svou sílu, když na Trnávce brala druhé, respektive první místo a v sobotním závodu v Troji dojela druhá. „Je to úplně skvělé, spadl mi velký kámen ze srdce,“ říkala.

Nikdo nemá jistotu reprezentace, nikdo nedokázal zvítězit v obou dnech – s těmito slovy uzavřel Jiří Prskavec starší, šéftrenér vodních slalomářů, první polovinu nominačních závodů na Trnávce. O nadcházejícím víkendu se v Troji rozhodne, kdo nakonec do reprezentačního týmu proklouzne. „Je na co se v Troji těšit,“ ujistil Prskavec.

Ve svém projevu se rozloučil pozdravem AHOJ, který kanoisti dali české společnosti. Po 35 letech skončil Jaroslav Pollert starší ve Výkonném výboru Českého olympijského výboru. Volební Plénum však záhy odhlasovalo, aby se stal čestným členem ČOV. Na zasedání ho podpořili mistr světa Vít Přindiš, stříbrný olympijský medailista Lukáš Rohan a předseda svazu kanoistů Stanislav Ježek. Po ovacích vestoje Pollert řekl: „Funkčně sice končím, ale klubové tričko s nápisem Český olympijský výbor mám stále v srdci.“

Výsledky se během nominačního víkendu přelévaly stejně rychle jako voda na Trnávce. Dva závody Českého poháru Skupiny ČEZ otevřely boje o nominaci do reprezentačního týmu vodních slalomářů. „V polovině nominace můžu říct, že je na co se těšit do Troji příští víkend. Myslím si, že v tuhle chvíli nikdo nemá jistotu reprezentace, nikdo nedokázal zvítězit v obou dnech,“ naznačil šéftrenér Jiří Prskavec starší.